Včera ho konečně dovezli. Na první pohled klenot mezi vozy, na druhý už se nějaké stopy používání našly. Byl neodolatelný, hned jsem musela ozkoušet příslušenství, projít návod, ale hlavně posadit do něj Vladimírka!
Ano, je to tak, pořídili jsme přívěsné vozítko Chariot pro dva malé pasažéry. Je to naše vstupenka do světa pohybových aktivit s dětmi. Za vozítko může Vladimírek poděkovat dědovi, jelikož ten nám ve správný čas ukázal, že lze s vozítkem kromě kola i na lyže a běhat. Od té chvíle jsem začala pokukovat a dělat si přehled o typech přívěsů. Chariot jsem z možností vyřadila kvůli ceně a zajímala jsem se hlavně o Croozer a Azub. Ani jeden mě nenadchnul, že bych ho hned běžela koupit. Náhoda tomu chtěla, že jsem narazila na aukci s Chariotem, i z druhé ruky byla suma k dlouhému zamyšlení. Rozhodl nakonec Vlad, jelikož aukce končila právě ve chvíli, kdy jsem se vracela z návštěvy Motolské nemocnice, tak postoupil instruktáž po telefonu jak přihodit. Doběhla jsem domu celá zvědavá, zda jsme tu aukci vyhráli, ale Vlad nevěděl, po přihození měl plné ruce práce s netrpělivým Vladimírkem. Bylo to štěstí 🙂
Po úpravě a otestování zatepleného pytle už nebránilo nic vyjetí. Vzali jsme lyže, foťák, vozítko, Vladimírka a vyrazili jsme do Stromovky. Vladimírka tak čekala historicky první projížďka v „kočáru“, jelikož do dnešního dne jsem ho ven nosila pouze v šátku. Zkušební jízda dopadla nad očekávání dobře. Největší problémy byly s montáží a demontáží lyžiček a koleček. Podruhé to ale zřejmě půjde bez problémů 🙂 Jakmile se vozík rozjel, tak se Vladimírek uklidnil a vychutnával si pohyb bez nutnosti hnout brvou. Táhnout přívěs je překvapivě lehké (po rovince), padá se stejně dobře jako bez něj, jen se o trochu hůř vstává. Nezvyklé je manévrování při otáčení a trochu děsivá je nemožnost uvolnit stopu, když je potřeba. Jinak je pocit z jízdy báječný – vést si spokojené dítko a přitom se projíždět na lyžích…no prostě paráda 🙂 Dorazili jsme domů s rozzářeným synkem.
[zenphotopress album=316 sort=random number=4]