Bába leze do bezu
Bába leze do bezu,
já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já,
budeme tam oba dva.
(Dítěti do rytmu nejdříve střídavě pokrčujeme nožky (vleže, vsedě)
Říkanku uplatníme i tehdy, když se již začíná pohybovat po bytě lezením. Máma nebo táta představují bábu a lezou před dítětem. U starších dětí se role obrátí.)
Jedna dvě, honza jde
Jedna dvě, honza jde,
nese pytel mouky,
máma se raduje,
že bude péct vdolky.
Máma vdolky nepekla,
Honza skočil do pekla.
Máma vdolky pekla,
Honza skočil z pekla.
Jede, jede mašinka
Jede, jede mašinka,
kouří se jí z komínka.
Jede, jede do daleka,
a kdopak tam na ni čeká?
Levá, pravá
Levá, pravá, levá, pravá,
tak se chodí do světa,
kdo to splete,
můj ty světe,
ten je pěkný popleta.
Levá, pravá, levá, pravá,
ze schodů i ze vrátek,
kdo to splete,
můj ty světe,
nevrátí se nazpátek.
Kovej, kovej, kovaříčku!
Okovej mi mou nožičku,
okovej ji hezky,
poděkuji česky.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě:
Na svatého Víta
dám ti pytel žita.
Na svatého Vavřince,
dám ti pytel pšenice.
Na svatého Martina,
dám ti pytel ječmena.
A na svatou Barboru,
dám ti pytel bramborů.
Šiju boty do roboty
Šiju boty do roboty,
nemám chleba, ani sejra,
kočka mě to všecko snědla. – Kšc!
Moty, moty, kolovraty – kšc!
(Dítě posadíme na klín, uchopíme jeho ručky a předvádíme mu točivý pohyb (motáme ručkama). Později motá ručkama samo. Na slovo ‚kšc“ rychle rozpažíme.)